Je to zvláštní ale ve svých téměř 70 letech znovu objevuju svět. Svět , který prostřednictvím psích tlapek řídí sama příroda. A zasloužilo se o to černé chlupaté klubíčko jeménem Anastázie. Anastázie prý znamená vznešená. přinesla jsem si ji do našeho světa, světa počítačů, mobilů a v dnešní době tak trochu světa, kde mnoho z nás bojuje o přežittí. A ona mi začíná ukazovat, že síla přírody a jejích zákonů stále zůstává.

Snad je to tím, že už nechodím do práce. byla jsem zvyklá teď v poslední době vstáat s rozedněním. Ale ona chce jít ven dřív a tak spím v legínách a triku, protože jsem rychle připravená vzít jí ven. Společně s mými psími kamarádkami jíme, odpočíváme, hrajeme si a svět je krásný bez telefonu na dosah ( nemám na něj volné ruce), na počítači dělám jen to, co je opravdu potřeba ( a zjistila jsem, že spoustu informací vlastně vůbec nepotřebuju) nemusím kontrolovat pohyb, mám ho prokazatelně dost a tak ani nemusím kontrolovat kalorie. A pozoruju své i cizí psy. I člověk je ve své podstatě smečkový tvor, jejich jasná pravidla - vymezit mantinely chování ( ale neublížit), spolupracovat (ale nebýt zákeřný) umět odpočívat ( energii je třeba obnovit) udržovat se v kondici ( je to nutné a dá se to řešit hrou), stále se učit ( i to je hlavně hra) a tak bych mohla ještě chvíli pokračovat

A ten svět mi připadá krásný a tak nějak čistý. A já vím, že do něj patřím už řadu let.  A Áňa mi ho pomáhá objevit a prožít